Nad Stříbrným pomezím se stahují mračna nejen pomyslná. Po Noci lovce nepřichází úsvit, nýbrž další temnota. Vychytralé aliance se nejlépe kují pod oblohou bez slunce, a kdo nechce jít do války, ochutná drowský jed. Proč si hýčkat vlažné spojence, když jsou tu jiní, krvelačnější, bojechtivější?
Na trpaslíky, lidi i elfy se valí masy orků a jejich posil, jedna pohroma stíhá druhou a spouští sérii vzájemného obviňování. Většinou však v ohrožení ukazují prstem na někoho, kdo je v jejich očích dávno mrtvým zbabělcem: na krále Bruenora. V takové nevraživosti je těžké zformovat účinnou obranu. Jak mají města, osamocená a izolovaná, čelit nepříteli, jehož řady jsou silnější, než si kdo kdy dokázal představit? Navíc když je náhle ústy trpaslíků i lidí proklínáno jméno rodu Do’Urden, rodu, který už přece dávno neměl existovat…
