Už dlouho víme, co se s naší planetou děje. Toto je příběh o tom, proč nic neděláme.
Během osmdesátých let hrstka vědců a politiků riskovala vlastní kariéry, aby v zoufalství varovala před hrozbou, kterou na sebe svět přivolává rostoucí spotřebou fosilních paliv. Jejich snaha měla kromě vzniku mezinárodních panelů a prvních pokusů o globální spolupráci na snížení uhlíkových emisí ještě jeden paradoxní důsledek: koordinovaný lobbing těžařských a energetických společností, které popírají podíl lidské civilizace na klimatických změnách. Co v osmdesátých letech znělo jako jasný úkol, to se posléze proměnilo v ideologické bojiště, na němž má vědecký fakt stejnou váhu jako politický názor.
Kniha Jak ztratit Zemi reportážně mapuje, jak vznikl vědecký konsenzus ohledně dopadu lidské aktivity na klima a jak tragický osud měla následná politická řešení. Kniha sice líčí historický vývoj — je však zásadní především pro ten budoucí.
–––
Čtivé dějiny vědeckého poznání a naléhavé volání minutu před půlnocí k záchraně všeho, co ještě zachránit lze.
— Nature
Nathaniel Rich (nar. 1980) je americký spisovatel a publicista. Debutoval knihou o historii San Franciska ve filmu San Francisco Noir (2005), po níž následovaly romány The Mayor’s Tongue (Starostův jazyk, 2008), Odds Against Tomorrow (Šance proti zítřku, 2013) a King Zeno (Král Zeno, 2018). Jeho eseje, sloupky a recenze se objevují v časopisech The New York Review of Books, Vanity Fair, The New York Times Magazine, Rolling Stone a dalších. Jak ztratit Zemi (2019) je jeho poslední kniha. Žije v New Orleansu.
